Mnozí lidé se ohánějí svými údajnými právy, ale zapomínají na své povinnosti. Kvůli šlendriánu pracovníků ve veřejném sektoru vznikají miliardové škody a někdy jsou ohroženy i lidské životy.
Prý malé platy pomocného personálu, prý málo učitelů, prý nedostatečné investice … všechno to má jeden jediný společný faktor, a to jsou chybějící peníze.
Ne, nejde o rezenci Tarantinova filmu, ale o označení jistého druhu humanoidů, který se neštítí toho nejhoršího, totiž vydírání dítětem.
„Proboha, proč si chceš k sobě vzít postižené dítě? Notabene ve svém věku?“ Zeptal se mě Milan, když jsem ho po zhruba půlročním vztahu obeznámila se svým plánem přijmout do péče čtyřletou mentálně retardovanou holčičku z ústavu.
V Gaze neexistoval žádný palestinský stát, který by mohl Izrael okupovat. To, co nazýváme „Západní břeh Jordánu“, bylo historicky Judeou a Samařím.
O tom, kdo je měl, kdo by je měl mít a kdo je bohužel nemá. Právě proběhlá stávka byla pro mě osobně smutnou podívanou. Odborářští bossové, páprdové vyřvávající své demagogie a lži na tribuně za zvuků pochodů z dob komunistických prvomájových oslav a stylizující se do rolí jakýchsi rockových hvězd…
Pod nadvládou nacistického Německa trpěla řada národů. Prostředí koncentračního tábora u Výmaru jim přineslo tvrdé životní zkoušky. Do lágru se valila jedna krvavá vlna za druhou a každá byla něčím specifická.
Rudí postavili svoje učení na obyčejné lidské závisti ve stylu, „podívej, co má Tvůj soused, jak je bohatý, ale Ty nemáš nic.“ To, že soused maká a dře, kdežto ty jsi lempl, a proto jsi na tom špatně, už podle nich nehraje roli.
Tak schválne – viete, ktoré významné osobnosti boli nositeľmi mena Milan, ktoré je dnes v slovenskom kalendári?
Jsem živnostník. Dokážete si představit stávkujícího živnostníka? Dokážete si vůbec představit jak má živnostník hájit své zájmy? Proti komu? Proti zaměstnavateli, tedy zákazníkům? A jakou formou?